IPv4 a IPv6 jsou dvě verze internetového protokolu, což je soubor pravidel, kterými se řídí, jak zařízení komunikují přes internet. IPv4 používá 32bitové adresy a může podporovat až 4.3 miliardy jedinečných adres, zatímco IPv6 používá 128bitové adresy a může podporovat téměř nekonečný počet jedinečných adres.
IPv4 a IPv6 jsou oba protokoly používané pro komunikaci na internetu. IPv4 je starší protokol a používá 32bitové adresování, což umožňuje přibližně 4.3 miliardy unikátních adres. IPv6 je novější protokol a používá 128bitové adresování, což umožňuje téměř nekonečný počet jedinečných adres. Jednodušeji řečeno, IPv4 je jako malé město s omezeným prostorem pro domy, zatímco IPv6 je jako obrovské město s nekonečným prostorem pro nové budovy.
IPv4 a IPv6 jsou dvě verze internetového protokolu (IP), které se používají k identifikaci zařízení připojených k síti. IP je základní komunikační protokol, který umožňuje přenos dat přes internet a je zodpovědný za směrování datových paketů mezi zařízeními. IPv4 je starší verze IP a používá se od počátků internetu. Rychlý růst internetu však vedl k vyčerpání IPv4 adres, což podnítilo rozvoj IPv6.
Adresy IPv4 jsou 32bitová čísla, která jsou vyjádřena v desítkové soustavě oddělené tečkami, například 192.168.0.1. Tento formát umožňuje přibližně 4.3 miliardy unikátních adres, což se může zdát hodně, ale na podporu rostoucího počtu zařízení připojených k internetu to nestačí. IPv6 na druhé straně používá 128bitové adresy, které jsou vyjádřeny v hexadecimálním zápisu, oddělené dvojtečkami, například 2001:0db8:85a3:0000:0000:8a2e:0370:7334. Tento formát umožňuje téměř nekonečný počet jedinečných adres, což znamená, že každé zařízení může mít svou vlastní jedinečnou IP adresu.
Pochopení rozdílů mezi IPv4 a IPv6 je důležité pro správce sítě, IT profesionály a každého, kdo používá internet. IPv6 nabízí mnoho výhod oproti IPv4, včetně vylepšeného zabezpečení, lepšího výkonu a většího adresního prostoru. Přechod z IPv4 na IPv6 však není vždy přímočarý a vyžaduje pečlivé plánování a implementaci, aby bylo zajištěno, že bude proveden správně.
Co je internetový protokol?
Internetový protokol (IP) je sada pravidel, která řídí komunikaci mezi zařízeními v síti. Je odpovědný za směrování datových paketů mezi zařízeními a zajištění jejich doručení do správného místa určení. IP adresy se používají k identifikaci zařízení v síti a umožňují mezi nimi posílat a přijímat data.
IPv4
IPv4 je čtvrtá verze internetového protokolu a je dnes nejrozšířenější verzí na internetu. Používá 32bitový adresní systém, což znamená, že je k dispozici pouze 4.3 miliardy unikátních IP adres. Může se to zdát hodně, ale s rostoucím počtem zařízení připojených k internetu rychle dochází počet dostupných IP adres.
IPv6
IPv6 je šestá verze internetového protokolu a byla vyvinuta jako nástupce IPv4. Používá 128bitový adresní systém, což znamená, že je k dispozici 340 jedinečných IP adres. To je obrovský nárůst ve srovnání s IPv4 a zajišťuje dostatek IP adres pro umístění všech zařízení, která jsou aktuálně připojena k internetu, i budoucích zařízení.
IPv6 také nabízí několik dalších výhod oproti IPv4, včetně vylepšeného zabezpečení, lepšího výkonu a efektivnějšího směrování. Ne všechna zařízení a sítě však zatím podporují IPv6, proto je IPv4 stále hojně využíván.
IP adresy jsou zapsány v různých formátech v závislosti na verzi používaného internetového protokolu. Adresy IPv4 se zapisují jako řetězec čísel oddělených tečkami, zatímco adresy IPv6 se zapisují jako alfanumerické sekvence oddělené dvojtečkami.
Stručně řečeno, internetový protokol je sada pravidel, která řídí komunikaci mezi zařízeními v síti. IPv4 a IPv6 jsou dvě verze internetového protokolu, přičemž IPv6 nabízí oproti IPv4 několik výhod, včetně většího počtu dostupných IP adres.
IPv4
IPv4 nebo Internet Protocol verze 4 je protokol používaný pro komunikaci přes internet. Jedná se o čtvrtou verzi internetového protokolu (IP) a dodnes je široce používán.
Jednou z klíčových vlastností IPv4 je použití 32bitových adres, které umožňují maximálně 4.3 miliardy unikátních IP adres. S rostoucím počtem zařízení připojených k internetu se však adresní prostor poskytovaný IPv4 stal nedostatečným.
Adresy IPv4 jsou uvedeny v desítkovém formátu tečka, kde jsou čtyři části čísel oddělené tečkami. Každá sekce může mít hodnotu mezi 0 a 255. Například 192.168.1.1 je běžná adresa IPv4 používaná pro místní sítě.
IPv4 poskytuje řadu důležitých funkcí pro síťovou komunikaci, včetně směrování, fragmentace a kvality služeb. Zahrnuje také podporu protokolů jako TCP a Internet Protocol Security (IPSec), které poskytují šifrování, ověřování a další bezpečnostní funkce.
IPv4 má však některá omezení, která se s rostoucím Internetem stále více projevují. Jedním z těchto omezení je adresní prostor, což vedlo k vývoji technik, jako je překlad síťových adres (NAT) a vytváření podsítí, které pomáhají šetřit adresy.
IPv4 má také některé bezpečnostní chyby, jako je nedostatek vestavěného šifrování a ověřování. To vedlo k vývoji dalších protokolů, jako je IPSec, které tyto funkce poskytují.
Celkově sehrál IPv4 zásadní roli ve vývoji internetu, ale jeho omezení vedla k vývoji novějších protokolů, jako je IPv6.
IPv6
IPv6 je nejnovější verze internetového protokolu (IP) a je navržena tak, aby nahradila IPv4. Byl vyvinut organizací Internet Engineering Task Force (IETF), aby řešil vyčerpání adres IPv4 a poskytoval bezpečnější a efektivnější protokol pro budoucnost internetu.
Jedním z nejvýznamnějších rozdílů mezi IPv6 a IPv4 je velikost IP adresy. IPv6 používá 128bitovou hexadecimální adresu, která poskytuje mnohem větší adresní prostor než 32bitová adresa používaná v IPv4. To umožňuje prakticky neomezený počet jedinečných IP adres, což umožňuje přiřadit jedinečnou adresu každému zařízení na planetě.
IPv6 také obsahuje několik nových funkcí, které v IPv4 nejsou. Jednou z těchto funkcí je automatická konfigurace, která umožňuje zařízením automaticky konfigurovat vlastní IP adresy bez potřeby DHCP serveru. Další funkcí je fragmentace paketů, kterou řeší odesílající hostitel spíše než síť. To snižuje zatížení směrovačů a zlepšuje výkon sítě.
IPv6 také zahrnuje podporu pro DNS záznamy, Internet Group Management Protocol, Multicast Listener Discovery a mnoho dalších protokolů, které nebyly v IPv4 dostupné. To usnadňuje vývoj nových aplikací a služeb, které tyto funkce využívají.
Jednou z největších výhod IPv6 je jeho kompatibilita s mobilními zařízeními. S rozmachem chytrých telefonů a dalších mobilních zařízení je stále důležitější mít protokol, který zvládne jedinečné požadavky těchto zařízení. IPv6 poskytuje podporu pro mobilní sítě a lze jej použít k bezpečnému a efektivnímu připojení zařízení k internetu.
Celkově je IPv6 významným zlepšením oproti IPv4 a poskytuje bezpečnější, efektivnější a škálovatelnější protokol pro budoucnost internetu. I když stále existují určité problémy s kompatibilitou, které je třeba vyřešit, výhody IPv6 jsou jasné a očekává se, že se v blízké budoucnosti stane standardním protokolem pro veřejné použití.
Více Reading
IPv4 a IPv6 jsou verze internetového protokolu (IP) používané k identifikaci zařízení v síti. IPv4 je 32bitový systém, který k vytvoření jedinečných adres používá řetězec čísel oddělených tečkami, zatímco IPv6 je 128bitový systém, který k vytvoření jedinečných adres používá alfanumerické sekvence oddělené dvojtečkami. IPv6 umožňuje prakticky neomezený přísun jedinečných adres, zatímco IPv4 má omezenou zásobu přibližně 4.3 miliardy unikátních adres. (zdroj: TechRadar, AVG, Lifewire, TechTarget, Hostinger)
Související pojmy Internet Networking